Rolfing® strukturální integrace
Strukturální integrace znamená doslova „sjednocení“ tělesné „stavby“ a vychází ze systematického přístupu zakladatelky Idy Rolf.
Historie této metody sahá až do 40. let minulého století. Ida Rolf vycházela z předpokladu, že uspořádání a vzájemné vztahy tělesných struktur ovlivňují způsob, jakým člověk stojí a pohybuje se v gravitaci. Zajímalo ji, jak lze tyto vztahy ovlivňovat prostřednictvím pojivových tkání. Práce s fasciemi se tak stala východiskem jejího přístupu k tělu jako celku.
Rolfing se ve 20. století rozvíjel v širším proudu přístupů k práci s tělem, do kterého patří také Feldenkraisova metoda a Alexanderova technika. Tyto přístupy, dnes označované jako somatické, spojuje zájem o vztah mezi pohybovými návyky, tělesným vnímáním a možností učit se novým způsobům pohybu. Feldenkraisova metoda rozvíjí toto učení prostřednictvím vedených pohybových lekcí i individuální práce dotekem. Pohybové a posturální metody, včetně práce Mosheho Feldenkraise, ovlivnily také utváření přístupu Idy Rolf.
V šedesátých a sedmdesátých letech rozvíjela ve spolupráci s pedagožkou Dorothy Nolte a taneční pedagožkou Judith Aston také pohybové vzdělávání a práci s tělesným vnímáním. V roce 1971 založila Rolf Institute of Structural Integration, který se stal zázemím pro výuku metody. Na její práci navázaly další generace rolferů; dnešní Rolfing se dále rozvíjí s využitím poznatků o fasciích, pohybu a tělesném vnímání.
Fascie
Fascie jsou rozsáhlý systém z pojivové tkáně, který prostupuje celým tělem. Obalují svaly, kosti, nervy, vnitřní orgány a další struktury, propojují je a podílejí se na přenosu sil při pohybu. Obsahují také nervová zakončení, a přispívají tedy k vnímání polohy a pohybu těla. Fasciální tkáně zároveň reagují na tlak, tah a pohyb a jejich stavba i vlastnosti se v průběhu času přizpůsobují zátěži, které jsou vystaveny.
O ilustraci
Studie podle S. Paolettiho, Les fascias (1998), obr. 76; předloha U. J. Gerlach a W. Lierse (1990), ilustrace Peter Sommerfeld.
Rolfing chápe práci s fasciemi jako součást přeuspořádání celého těla v rámci silového působení země. Pracujeme s fasciemi a dalšími měkkými tkáněmi pomocí cíleného doteku jak vleže na lehátku, tak vsedě či ve stoji. Hloubku a intenzitu kontaktu přizpůsobujeme vlastnímu „čtení“ jednotlivých tkání i zpětné vazbě klienta. Společně s ním též zkoumáme chůzi a další pohybové návyky a prohlubujeme pozornost k vlastnímu tělesnému prožívání. Naším cílem je hledat nové možnosti opory a pohybu v gravitaci, které vyžadují méně zbytečného úsilí, nové pohybové vzorce, a umožnit tak sebe-vědomější život ve vlastním těle.
Můj přístup
Strukturu těla (tělesného uspořádání) chápu v souvislosti s funkcí (opakované činnosti). To, co se původně učíme, se postupně stává přirozenou součástí našeho fungování. Struktura a funkce tak představují propojené procesy v různých časových měřítkách: funkce se odehrává v konkrétní činnosti, struktura zahrnuje vztahy a vzorce, které se v čase ustálily a přetrvávají.
V tomto širším pojetí se opírám o model čtyř struktur Huberta Godarda.
Fyzická struktura zahrnuje tkáně těla a jejich vzájemné vztahy.
Koordinační struktura představuje naučené vzorce, kterými se jednotlivé části těla zapojují do společného pohybu.
Percepční struktura se týká toho, jaké informace z vlastního těla a okolí zachycujeme, čemu věnujeme pozornost a jak se podle těchto vjemů orientujeme v čase a prostoru.
Symbolická neboli významová struktura zahrnuje osobní a kulturní významy, které se pojí s naším držením těla a gesty — například co pro nás znamená stát vzpřímeně, zaujmout více prostoru nebo se k někomu přiblížit.
Ve své práci zohledňuji všechny čtyři struktury a věnuji pozornost tomu, co v nich „podporuje“ změnu a co „udržuje“ dosavadní návyky. Právě jejich vzájemnou souhru vnímám jako základ celkové a hlavně dlouhodobé integrace.
Pro zvědavé čtenáře
Pokud vás zajímají souvislosti mezi tělesným uspořádáním, pohybem a vnímáním, můžete pokračovat u těchto knih.
Reimagining the Body: Somatic Practice, Embodiment, and the Science of Movement
Kniha přibližuje přístup Huberta Godarda k pohybu, vnímání a orientaci v gravitaci. Příběhy z praxe propojuje s výzkumem a zkušenostními cvičeními, která umožňují jednotlivé myšlenky prozkoumat na vlastním těle.
Fascia: What It Is and Why It Matters
Úvod do stavby a funkcí fascií. Lesondak vysvětluje jejich vztah k pohybu a tělesnému vnímání a zasazuje současné poznatky do historie zkoumání pojivových tkání.
Functional Atlas of the Human Fascial System
Podrobný anatomický atlas pro čtenáře, kteří chtějí poznat jednotlivé vrstvy fascií a jejich vztahy ke svalům, nervům a cévám. Anatomické fotografie doplňují mikroskopické snímky a vysvětlení stavby tkání.